🕦 Termín: září 2021
🌧️ Počasí: zataženo, déšť , 16 °C
⌚ Jak jsme se sem dostali a jak dlouho jsme tu strávili?
Do slovenského hlavního města jsme se vydali na dva dny. Vyrazili jsme v pondělí brzy ráno vlakem z Prahy a vraceli se v úterý odpoledne, cesta vyšla na necelé 4,5 hodiny. Měla jsem trochu strach, abychom vše stihli, ale vše se dalo zvládnout bez problémů i s přihlédnutím k tomu, že nás v Bratislavě potkaly velmi deštivé dny, a tak jsme poměrně hodně času strávili v místních originálních kavárnách a restauracích, jejichž návštěva se stala naší oblíbenou částí pobytu v Bratislavě.
🍣 Kde jsme se ubytovali?
Ubytovali jsme se v moderním novém hotelu LOFT, který se nachází v centru Bratislavy s výhledem do zahrady Prezidentského paláce. Celkový retro-industriální styl hotelu nás úplně dostal, a to nemluvím o naprosto neskutečné snídani, která nabízela opravdu vše, na co si jen vzpomenete. Hotel má navíc hezkou vlastní restaurací Fabrika s pivovarem a vinným barem.
🗼 Co jsme viděli?
Za necelé dva dny se toho dá v Bratislavě stihnout opravdu hodně. My jsme se bohužel museli hodně přizpůsobit nepříznivému počasí, které nás potkalo, ale i tak jsme si návštěvu Bratislavské metropole užili. Jádro města by se dalo pomyslně rozdělit na tři hlavní oblasti – Staré město a historické centrum, Hradní vrch s Bratislavským hradem a nábřeží Dunaje v čele s ikonickým mostem SPN dotvářejícím současnou siluetu města.
Staré Město
Počasí se ne a ne umoudřit, a tak jsme vybavení pláštěnkou a deštníkem vyrazili do centra, označovaného jako Staré Město, kde se na sotva 0,2 km² nachází ty nejznámější památky a atrakce.
Pomyslným vstupem do historického centra je Michalská brána, která je jednou z nejstarších původních budov ve městě. Možná i z tohoto důvodu byl tento ikonický objekt po čas naší návštěvy Bratislavy pokryt lešením kvůli rekonstrukci, která zde probíhá a potrvá celých 18 měsíců.
Další zastávkou bylo Hlavní náměstí, které je středobodem historické části města. Na hlavním náměstí stojí budova Staré radnice a Maxmiliánova fontána, ale i spousta zajímavých bronzových soch, kterých je nejen zde, ale i v celé Bratislavě opravdu hodně. Hlavní náměstí zdobí například socha Napoleonova vojáka, opírajícího se o lavičku, ale i stříbrného elegantního mužíka Schöne Náci ve fraku a s cylindrem zdravícího kolemjdoucí.
Pár kroků dál od Hlavního náměstí pak vykukuje z kanálu bronzová socha muže, která je dnes nejfotografovanější sochou v městě. Čumil, jak se socha jmenuje se stala neodmyslitelným symbolem města. Dodnes mezi místními koluje legenda, že když se dotknete jeho čapky, přinese Vám to štěstí :-).
Dlážděnými uličkami starého města jsme se pak prošli na Primaciální náměstí, kde se nachází honosná růžová budova Primaciálního paláce, sídlo městského primátora, přes Nedbalovu ulici, kde stojí galerie slovenského moderního umění Nedbalka a kde se nad hlavami vznáší kostkované deštníky, jsme pokračovali k opodál stojícímu kostelu svaté Alžběty, známému jako Modrý kostelík díky své jedinečné modré fasádě.
Bratislavský hrad a hradní vrch
Kolem Dómu sv. Martina, kde se v minulosti odehrávaly královské korunovace jsme vyrazili k dalšímu symbolu města – sněhobílému Bratislavskému hradu, který stojí na hradním vrchu ve výšce 85 m nad Dunajem. Na hrad vede několik pěších stezek a výstup k němu není nikterak náročný, pokud ho zdoláte naskytne se Vám hezký výhled na město, a především na Dunajskou promenádu v čele s ikonickým mostem SPN, na jehož vrcholu se tyčí vyhlídková věž UFO – připomínající létající talíř.
Při pohledu na poměrně nově vyhlížející hrad nám trochu nehrálo, jak je možné, že historie této bratislavské dominanty sahá až do 10. století a v průběhu dějin se stal například sídlem Habsburské monarchie v čele s Marií Terezií. Vše se ale vysvětlilo, když jsme si přečetli, že hrad v roce 1811 postihl velký požár a až do roku 1954, kdy se konečně dočkal velké rekonstrukce, která dala hradu dnešní podobu, byl pouze chátrající ruinou.
Vyhlídková věž UFO na vrcholu mostu SPN
Druhý den jsme se vypravili směrem k dunajskému nábřeží, tedy především k hlavnímu a největšímu mostu v Bratislavě – Mostu SNP (Most Slovenského národného povstania). SNP je charakteristickým symbolem Bratislavy, který spojuje centrum města se sídlištěm Petržalka, jež je největším panelovým sídlištěm ve střední Evropě. Hlavní atrakcí mostu je vyhlídková plošina ve tvaru UFO, která ukrývá luxusní restauraci a vyhlídku na celé město. Když jsme stáli dole pod vyhlídkou, chvíli jsme váhali, jestli si vstup opravdu zakoupit a nechat se šikmým rychlovýtahem, ukrytým v jednom z pilířů vyvézt do výšky 95 metrů nad zemí. Nakonec jsme se rozhoupali a za 8,90 €/os vystoupali nahoru :-) (hosté restaurace mají vstup zdarma).
Vyhlídková plošina se nachází na střeše nad restaurací UFO a jedná se o jednu z nejvyšších nekrytých vyhlídkových plošin v Evropě. A výhled stál opravdu za to. Z vyhlídky jsme obdivovali výhled na Bratislavské centrum v čele s hradem a Dunajem. Za krásného počasí odtud můžete pozorovat i nedalekou část Rakouska, my jsme však kvůli zataženému počasí jen matně rozeznávaly větrné mlýny, jejichž siluety se tyčily v dáli za petržalským sídlištěm. Návštěva vyhlídky není zrovna nejlevnější, ale rozhodně stojí za to a výhled z ní se stal pomyslným vrcholem celého našeho výletu. :-)
🍣 Kde jsme se najedli?
Deštivá Bratislava nás uvítala skvělou gastronomií, kvůli které se sem budeme vždy rádi vracet. Slovenské brynzové halušky s opečenou slaninkou jsou jedním z mých nejoblíbenějších jídel, takže návštěva restaurace, kde tento tradiční pokrm servírují byla neprosto nezbytnou součástí výletu, a tak jsme se ihned po příjezdu do vydali směr Staré centrum do restaurace Koliba Kamzík v Zelené ulici, která nabízí tradiční atmosféru slovenského venkova a podávající speciality místní kuchyně. Co doporučuji rozhodně nevynechat je zapít to celé místní vyhlášenou Bošáckou slivovicí, která je údajně tou nejlepší z regionu, což můžeme rozhodně potvrdit :-)
Kvůli neustávajícímu stále vydatnému dešti jsme po obědě skočili na skvělou kávu do opodál stojícího Urban bistra v Michalské ulici jejíž krásný interiér pohladí na duši každého milovníka designu a dobré kávy.
Jakožto fanušci japonského jídla jsme nemohli vynechat místní vyhlášenou restauraci Ramen Kazu, která je proslavená především tím, že servíruje autentický japonský ramen připravovaný panem Kazu pocházejícím z japonského města Sapporo, tedy kolébky této tradiční japonské speciality! Byl výtečný a do chladného deštivého počasí naprosto ideální volba! Jako dezert doporučuji zmrzlinu Mochi, která byla prostě skvělá!
Republika Východu na Hviezdoslavovom náměstí, sympatické bistro, kam jsme si před odjezdem skočili na menší oběd mě zase dostala originálním interiérem a příjemným posezením na zahrádce.
