🕦 Termín: 6. dubna 2019
☀️ Počasí: jasno, 17 °C;
🌸 sakura blooming index: plně rozkvetlé
🚄 Jak jsme se sem dostali?
Vlakem: ze zastávky JR SHIN OSAKA → [81 Min] do zastávky JR HIROSHIMA → [27 Min] linkou JR Sanyo Line for IWAKUNI na zastávku MIYAJIMAGUCHI → [10 Min] trajektem také na JR Pass MIYAJIMA Ferry
Následně z MIYAJIMY do Mírového Parku v HIROŠIMĚ, přívozem AQUA NET [45 Min], 2000 JPY (400 Kč)
⌚ Jak dlouho jsme tu strávili?
Na návštěvu Miyajimy (povoucí brána torii) a Hirošimi (Parku míru) jsme si vyčlenili jeden den, a s brzkým vstáváním se to dalo zvládnout poměrně bez problémů
🗼 Co jsme viděli?
Ostrov Miyajima s plovoucí bránou torii, která střeží svatyni Itsukušima a krátká procházka po ostrově + Park Míru v Hirošimě, Muzeum atomové bomby, Atomový Dóm a ostatní památníky
🍣 Kde jsme se najedli?
Na Miyajimě nezapomeňte ochutnat tradiční dezert „Momiji“ na který narazíte na každém kroku,
Hirošima je zase proslulá zelnými plackami „Okonomijaki“, které se v Hirošimě nazývají „Hirošimajaki“ a oproti klasické verzi jsou vylepšené o nudle a volské oko. My jsme tuto specialitu ochutnali v Ósace ve vyhlášené restauraci Chibo a byly naprosto famózní!
🗾 Zajímavosti
Hirošima se nestala cílem svržení první atomové bomby náhodou. Jednalo se o jasně propracovaný strategický plán, kdy Hirošima se ukázala jako "ideální" cíl hned z několika důvodů: nacházel se zde důležitý přístav, ponorková základna a byla to velmi vyspělá průmyslová oblast obklopená horami, které následky dopadu bomby ještě umocnili. Zajímavostí je, že jako původní primární cíl bylo zvoleno Kyoto, to bylo však nakonec pro svůj historický význam ze seznamu vyřazeno. Na seznamu potencionálních cílů se kromě Kyota a Hirošimi objevila také Yokohama, Kokura a Niigata. Kokura byla následně zvolena jako primární cíl pro shoz druhé jaderné bomby „Fat Man“, ale protože bylo město 9.srpna 1945 zahaleno mraky, rozhodli se Američané svrhnout bombu na náhradní cíl – Nagasaki. Od té chvíle se v Japonsku používá přísloví - „štěstí jako v Kokuře“.
Hiroshima a Miyajima v jeden den
Pokud cestujete do Japonska poprvé, neměli byste vynechat návštěvu Parku Míru ve městě Hirošima, který můžete snadno spojit s výletem na ostrov Mijadžima k nejslavnější japonské bráně torii. My jsme prohlídku těchto dvou míst spojili do jednoho dne, což se dá bez problémů stihnout. Upozorňuji však, že návštěva Hirošimi je fakt silný emoční zážitek, který můžou slabší povahy (jako jsem třeba já:) vstřebávat fakt dlouho. I proto jsme jako první zastávku zvolili „veselejší“ Mijadžimu a následně Hirošimu, ale můžete samozřejmě zvolit opačnou taktiku, nejprve se dojmout v Hirošimě a následně se nechat okouzlit podmanivou bránou torii, která na vrcholu přílivu vypadá, jako by plula na hladině.
Hirošima se nachází na jihozápadě ostrova Honšú. Cesta sem trvá z Osaky nebo Kyota přibližně mezi 80–100 minutami, tedy hodinu a půl, proto doporučuji cestovat právě z těchto dvou měst, které jsou dobrým výchozím bodem pro její návštěvu. Pokud se stejně jako my rozhodnete vydat nejprve k Mijadžimě, mějte na paměti, že brána pluje na vlnách pouze na vrcholu přílivu, jinak je po většinu dne obklopena bahnem, proto pokud chcete získat klasický snímek brány v moři je fajn zkontrolovat si vrcholy přílivu ve vašem termínu (např. zde). V našem termínu byl vrchol přílivu dopoledne v 10:30, a i proto jsme se vydali k bráně v ranních hodinách. Z Hirošimy nás čekala ještě 30minutová trasa místním lokálem na zastávku Miyajimaguchi a následně krátký převoz (10 min) trajektem k ostrovu. Trajekty jezdí pravidelně kyvadlově a provozují je dvě společnosti, pokud zvolíte JR Ferry, tak můžete cestovat na JR Pass zdarma.
Již na zastávce Miyajimaguchi nám bylo jasné, že dnes jsme se na vrchol přílivu nepřijeli podívat jediní. Mezi turisty z celého světa byla ale valná většina Japonců, kteří přijeli obdivovat jedno z nejkrásnějších míst v Japonsku. Aby také ne, brána torii a její svatyně Icukušima patří mezi „Tři slavné japonské scenérie“ – to je seznam tří nejslavnějších pohledů na místa, které by měl každý Japonec alespoň jednou v životě spatřit. Kromě Mijadžimy sem patří ještě tzv. „most do nebe“ Amanohašidate a souostroví v zálivu Macušima.
První pohled na plovoucí bránu se nám skýtá už z trajektu, kdy jí míjíme z pravé strany, a tak i většina cestujících se tlačí na pravou příď lodi, aby si vychutnali pohled na tento japonský národní poklad. Zhruba po 10 minutách vystupujeme z trajektu a míříme (jako valná většina) k bráně. Cesta nás vede podél moře uličkou plnou stánků s občerstvením a suvenýry, a kromě turistů všech světových národností se po cestě promenáduje i všudypřítomné místní srnčí stádo. Srnci jsou neopomenutelní obyvatelé ostrova a žije jich tu několik stovek, a tak na ně narazíte opravdu na každém kroku. Zhruba po 10-15 minutách přicházíme k bráně – 16metrové torii, která je symbolem ostrova. Brána slouží jako vodní vstup do přilehlé svatyně Itsukušima, obyčejným lidem byl totiž v minulosti vstup na tento posvátný ostrov povolen pouze připlutím na lodi právě skrz tuto dřevěnou bránu.
Pohled na svatyni, která se tyčí uprostřed průzračně čisté vody je opravdu impozantní. A tak dalších pár minut trávíme fotografováním torii ze všech možných úhlů. Prohlížíme si i přilehlou svatyni Itsukušima, která stojí na pilířové konstrukci a v podstatě se také vznáší na hladině. Vstup do svatyně je zpoplatněn – 300 JPY (65 Kč). Po prohlídce Mijadžimy se ještě krátce procházíme po ostrově, vycházíme do kopce směrem k místní pagodě Tahoto a kocháme se výhledy na kvetoucí zahrady ostrova. Cestou zpět se také necháme zlákat místní specialitou, tzv. „Momiji“ je to místní dezert zpravidla tvarovaný do podoby javorového listu. Tento v těstě obalený dezert je plněný různými kombinacemi, nejčastěji však sladkým fazolovým džemem azuki, díky kterému se přímo rozplývá na jazyku. Během své návštěvy Mijadžimy jsem však nevěděla, že se jedná o místní lahůdku, a tak jsem si ji bohužel ani nevyfotila, vy už tedy budete pro Vaši cestu moudřejší :-). A na konec ještě jeden typ na závěr – od konce roku 2019 se plánuje rekonstrukce brány, sledujte proto, zda ve vašem termínu, nebude brána schovaná pod lešením.
Po prohlídce Myjadžimy jsme se vydali do Hirošimi, a využili jsme té nejrychlejší cesty. Hned vedle přístaviště trajektů plujících z Miyajimaguchi, vyplouvá pravidelný přívoz Aqua Net, který vás za 2000 JPY (400 Kč) dopraví přímo do centra Parku Míru v Hirošimě. A tak se před námi za necelých 45 minut objevilo torzo asi nejznámější budovy, která je památkou na tragédii, která se na tomto místě odehrála 6. srpna 1945. Bylo přesně 8:15 když americký bombardér B-29 svrhnul historicky první atomovou bombu pojmenovanou Little Boy na centrum Hirošimi. Epicentrum výbuchu bylo asi 100 metrů od této budovy, kterou dnes známe jako Atomový dóm, jednalo se o nejbližší stavbu, která po explozi zůstala stát a dodnes je udržována ve stejném stavu jako bezprostředně po výbuchu. Budova byla vyprojektována v roce 1915 českým architektem Janem Letzlem a jeho jméno také naleznete na pamětní desce přímo před budovou. Od chvíle, kdy jsme propluli pod mostem Aoii (který byl původním cílem svržení bomby) a Atomový dóm se před námi zjevil, jsem měla husí kůži skoro po celý zbytek dne. Kompletní vjem z návštěvy ještě podkresloval tón píšťalky, který se po celou dobu linul odkudsi a dotvářel tak dojemnou atmosféru tohoto místa. Ten tón mi dodnes zvoní v uších, kdykoli si na Hirošimu vzpomenu.
Odpoledne jsme si tedy plným dechem vychutnávali atmosféru Parku míru, který je protkaný pomníky obětem výbuchu, které ve mě zanechali tak silné emoce, že jsem měla chvílemi pocit, že je přímo neslušné připomínky takové tragédie fotografovat. Celý park stojí na ostrůvku z obou stran obklopeného řekou, je prorostlý rozkvetlou zelení, kvetoucími sakurami, zelenými a květinovými trávníky a celé to působí ohromně klidným dojmem. Jako první narazíte na Dětský památník míru – neboli památník věnovaný dívce Sadako Sasaki, která onemocněla leukémií 9 let po výbuchu atomové bomby a jejíž osud je spojený se starou japonskou legendou, která praví, že kdo složí 1000 papírových jeřábů, tomu se splní jeho přání. Sadako byla přesvědčena, že pokud se jí podaří origami složit, uzdraví se. Sadako bohužel svůj úkol nesplnila, a tak její spolužáci doskládali zbytek origami za ní. Památník sochy Sadako s rozpaženýma rukama, ve kterých se ukrývá složený jeřáb je památkou nejen na ní, ale také na všechny dětské oběti této tragédie.
Další zastávkou je plápolající Plamen míru, který zde hoří nepřetržitě od roku 1964 v naději, že plamen bude uhašen tehdy, když bude na zemi zničena poslední jaderná zbraň. Podstavec má symbolizovat dvě ruce obrácené k obloze. Na konci parku pak stojí Kenotaf, neboli symbolický náhrobek všech obětí tragédie. Vše stojí v jedné linii, takže při pohledu od konce se vám Atomový dóm, plamen míru a kenotaf jakoby spojí v jedno. Na konci procházky po Mírovém parku nás čekala návštěva hirošimského muzea míru (Hiroshima Peace Memorial Museum). V době naší návštěvy procházela hlavní budova rekonstrukcí, a tak většina exponátů byla přesunuta do vedlejší budovy. Vstupné bylo symbolické (200 JPY – cca 40 Kč), ale upozorňuji, že návštěva muzea není pro každého. Expozice jsou naprosto realistické a osobní. Vůbec nic neskrývají, naopak zobrazují hrůzy způsobené následky ničivé bomby naprosto bez ostychu. Výstava zahrnuje mimo jiné roztrhané dětské oděvy, hračky, poničenou dětskou tříkolku, roztavené nádobí a sklenice, rozbité hodinky zastavené v 8:30, nebo fotografie lidského stínu, který zůstal obtištěný na schodech do hirošimské banky. Já jsem si dokonce chvíli pohrávala s myšlenkou, že návštěvu muzea vynechám, nakonec jsem to zvládla, ale je pravda, že to pro mě bylo poměrně dost náročné.
Abych nekončila povídání o Hirošimě tak negativně, musím přiznat, že mě až překvapilo, jak klidným dojmem na mě toto místo zapůsobilo. Hirošima mi dala naprosto reálné a dojemné svědectví o hrůzách atomových zbraní. Byla to lekce z dějepisu prožitá na vlastní (husí) kůži, kterou doporučuji každému projít. Jen se připravte na to, že jí budete vstřebávat déle, než jindy…
