🕦 Termín: říjen 2020
☁️ Počasí: zataženo/ oblačno, občasný déšť, 13 °C
✈️ Jak jsme se sem dostali?
Prahu s Paříží pojí hned několik pravidelných linek, cesta trvá necelé dvě hodiny a je možné vybírat z několika leteckých společností. V okolí Paříže se pak nachází celkem 3 letiště. Hlavní letiště Charlese de Gaulle a letiště ORLY, které nabízejí rychlé a levné spojení s centrem města a letiště Beauvais, které je vzdálené zhruba 90 minut a doprava do centra je dražší.
Letadlem do Paříže: My jsme do Paříže cestovali v době pandemie Covid19 v říjnu 2020. Původně byl v plánu výlet do Amsterodamu s leteckou společností KLM, ale protože Nizozemsko uzavřelo hranice, nezbývalo než změnit cílovou destinaci a jedinou možností byl převod již zakoupených letenek na sesterskou Air France s příletem na Charlese de Gaulle do Paříže.
Cesta z letiště: Nejrychlejší volbou, jak se dopravit z letiště do centra města, je využít příměstskou železnici RER. RER má 5 linek (A, B, C, D, E), které nabízí expresní dopravu z centra města do příměstských oblastí. Linka A například spojuje centrum s Disnaylandem, linka C propojuje Versailles a letiště Orly a linka B slouží pro přepravu právě z letiště Charlese de Gaulle. Cesta z letiště do centra trvá přibližně půl hodiny a stojí 10,3 EUR/ os.
⌚ Jak dlouho jsme tu strávili? 🗼 A co jsme viděli?
V Paříží jsme strávili dva celé dny, což rozhodně nestačí na obsáhnutí všeho, ale i tak jsme toho stihli dost a níže přikládám náš dvoudenní itinerář :-)
Den 1. – Muzeum Louvre → Tuilerijské zahrady → Champs-élysées → Vítězný oblouk (bus č. 80) → kopec Montmartre a Bazilika Sacre Coeur → Moulin Rouge → Notré dame → Lucemburské zahrady
Den 2. – výlet vlakem do Versailles (linka RER C) → Eiffelova věž
🗼 Kde jsme se ubytovali?
V hotelu Le Senát v centru Paříže v blízkosti Notre-Dame a Lucemburské zahrady, skvělá byla hlavně dostupnost a snídaně do postele :-)!
Líbánky v Paříži, aneb jak proměnit kýč ve skutečnost :-)
Výlet do Paříže, se tak trochu lišil od všech ostatních mých výletů. Běžně mám všechny trasy, restaurace, ubytování, dopravu apod. do detailu připravené a naplánované, tady jsem ale ještě ráno u snídaně nevěděla, že večeřet budu toho dne v Paříži… A jak se to vlastně celé seběhlo?
Jak to tak bývá, do cesty nám vstoupila náhoda (nebo snad osud?), neboť Francie byla toho času nejrizikovější zemí z hlediska počtu nakažených v Evropě. Ve stejně nelichotivé situaci byla už jen jedna další země a tou byla právě Česká republika. Tak se tak stalo, že země jedna po druhé zavíraly své hranice až prakticky jedinou zemí, kam se dalo vycestovat zůstala právě Francie. To byl taky ten důvod proč se můj muž, sic ovlivněný situací, rozhodl mě překvapit a vzít na svatební cestu právě do toho nejvíc klišé města lásky – do Paříže.
Bylo to dopoledne, den po naší svatbě, kdy jsme se nasnídali v našem penzionu a vyrazili zpět do Prahy, když mi můj muž oznámil, co se chystá. „Za tři hodiny letíme do Paříže?“ Hlavou mi v tu chvíli prolétlo snad tisíc věcí, „A to se smí?“ byla moje první otázka, než jsme o necelé 3 hodiny běželi příletovou halou, kde už vyvolávali naše jména směrem k letadlu, které nás dopravilo na pařížské letiště Charlese de Gaulle.
Že to nebude typická dovolená mi došlo ve chvíli, kdy jsme na úplně prázdném letišti hledali jedinou otevřenou kavárnu, kde bychom si po tom všem spěchu mohli v klidu sednout a dát kafe. Jenže ejhle, zavřený byl i McDonald, a to už je tedy co říct! V tu chvíli mě teprve napadlo, jestli snad Paříž kvůli kovidu neuzavřela restaurace, ale po důkladném googlování jsme naštěstí zjistili, že tomu tak není, a kromě restrikce v podobě nošení roušek na všech veřejných místech nás už nic výraznějšího neomezilo a mohli jsme si tak naplno užít to nejromantičtější město Evropy!
Muzeum Louvre, Tuilerijské zahrady, Champs-élysées, Vítězný oblouk
Druhý den ráno jsme po snídani vyrazili do Paříže. Byla to už moje druhá návštěva tohoto města, ale ta první se uskutečnila asi před 15 lety, kdy jsem tu byla s rodiči a moje vzpomínky na Paříž už nebyly příliš živé. Tehdy jsem si nejvíc přála navštívit v Louvre Monu Lisu, což se mi splnilo, a i to byl jeden z důvodů, proč jsme tentokrát návštěvu tohoto paláce kultury vynechali, přestože naše první kroky směřovali právě sem. (Vstupenka dnes stojí 17 EUR, a ideální je nakupovat s předstihem). Před Louvrem jsme strávili čas obdivováním někým milované, někým nenáviděné skleněné pyramidy, ale já můžu s jistotou říct, že patřím do té skupiny, která na tuto kontrastní stavbu nedá dopustit a prostě mě fascinuje.
Od Louvru jsme se vydali dlouhou alejí Tuilerijské zahrady až k Náměstí Svornosti, kde stojí původní egyptský obelisk, pocházející z 13. století př. n. l. Asi tou nejneuvěřitelnější věcí bylo to, jak byly ulice, zahrady i náměstí prázdné, kolemjdoucí v nasazených rouškách, pochmurné podzimní počasí, to vše dodávalo celému výletu zvláštní až tajemnou atmosféru. Ulicí plnou popadaného listí jsme pokračovali dál až na Champs-élysées na jejímž konci stojí majestátný Vítězný oblouk. Na Champs-élysées jsme si skočili na rychlý oběd do jedné z místních francouzských pekáren. Vzhledem k tomu, že jsem neměla možnost výlet dopředu naplánovat, neměla jsem ani předem připravený seznam restaurací, jak to dělám před každým výletem, a tak jsme se rozhodovali podle toho, na co jsme zrovna narazili. A já si tu novou, poměrně osvobozující situaci náramně užívala! 😊
Bazilika Sacre Coeur, Moulin Rouge, Notré dame, Lucemburské zahrady
Od vítězného oblouku jsme vyrazili autobusem č. 80 na zastávku Custine – Mont-Cenis, která se nachází jen pár kroků od Baziliky Sacre Coeur. Bohužel se nám nepodařilo v místní trafice ani na zastávce zakoupit jízdenku, a tak jsme doufali, že lístek koupíme přímo v autobuse. Jenže, automaty nacházející se v dopravních prostředcích neberou karty, a jediná možnost byla nákup prostřednictvím SMS, která nám samozřejmě nefungovala. V tu chvíli se k nám naklonila velmi milá postarší Francouzka a lámanou angličtinou se nás zeptala, zda nepotřebujeme nějak pomoci. S díky jsme vysvětlili, že se nám nedaří zakoupit lístek a že vystoupíme na příští stanici. V tu chvíli paní vytáhla dva jednorázové lístky a už nám je tiskla přímo do ruky. Nechápavě jsme vysvětlovali, že nemáme dostatek drobných na zaplacení. Paní si ale stála za svým a než jsme stihli cokoli namítat, už jsme drželi lístky v rukou a paní se s úsměvem na tváři loučila a ve vteřině byla pryč. Celou cestu jsem byla z té události úplně na větvi, hrozně příjemně mě to překvapilo a mému osobnímu hodnocení Paříže to rozhodně připsalo další pomyslné plusové bodíky 😊.
K bazilice Sacre Coeur Vás čeká krátký výšlap, protože bazilika se nachází na vrcholku kopce Montmartre, který je se svými 130 m.n.m. nejvyšším bodem Paříže (pokud nepočítáme vrchol Eifellovy věže) a ze kterého se rozprostírá jedinečný výhled na Paříž. Z baziliky vedou dolů ikonické schody, ze kterých je rovněž krásný výhled na město. Zpravidla tu bývá dost plno a rušno. Scházejí se tu místní i turisté, obchodníci ze všemožnými suvenýry zde nabízí své poklady a pouliční muzikanti tu vyhrávají na harmoniky nebo housle. Během naší návštěvy ale bylo vše jinak, a tak tu bylo poměrně klidno a ticho.
Po schodech dolů jsme vyrazili dál směrem k věhlasnému kabaretu Moulin Rouge, který se nachází jen nedaleko od baziliky, na úpatí Montmarte. Samotný kabaret ve tvaru červeného mlýna, ale ani okolí čtvrti Pigalle není zrovna nejpůsobivější. Možná může celý dojem lépe vyniknout v noci, na druhou stranu ulice v okolí Clichy Boluevardu, nejsou místa, kde bych se chtěla potulovat po setmění. Krom zástupu podivínů na ulicích se nebudete stačit divit, na kolik Sex shopů se dá narazit na tak malém prostoru.
Po událostech z dubna 2019, kdy došlo k požáru, který poničil velkou část katedrály se stala návštěva Notre-Dame pomyslným vrcholem celého dne. Pamatuji si, že když jsem tu byla před několika lety s rodiči, katedrála mě nijak zvlášť nezaujala, tentokrát byl však zážitek o to silnější. Určitě k celé atmosféře přispěl i fakt, v jakém období a za jaké situace jsme Paříž navštívili, ale celková návštěva poničené katedrály obehnané ze všech stran lešením a drátěným plotem, na kterém byly zavěšené fotky ať už požáru tak následné rekonstrukce vyvolávaly opravdu zvláštní pocity křehkosti.
V podvečer jsme ještě stihli krátkou procházku po Lucemburských zahradách, které se nacházely jen asi 3 minuty od našeho ubytování. V čele zahrad stojí současné sídlo francouzského senátu – Lucemburský palác. Zahrady jsou skvělým místem pro odpočinek, potkáte tu spoustu běžců a jiných sportovců, ale kochat se tu můžete i nespočtem soch, fontán, rozkvetlými zahradami, sadovými stromy a jezírkem.
Zámek ve Versailles (Château de Versailles), Eiffelova věž
Do Versailles jsme vyrazili ráno po snídani přímou linkou z vlakové zastávky RER C (žlutá) Saint-Michel Notre-Dame do zastávky Versailles – Rive Gauche, která se nachází nejblíže od zámku. Cesta sem trvá 37 minut a cena je 3,65 EUR/ os. Když jsme na zastávce o půl hodiny později vstoupili, spustil se akorát silný déšť, a tak jsme ještě zaskočili do místního Starbucksu, který stál přímo naproti nádraží a zel prázdnotou. Bylo to dost zvláštní, dovedu si představit, jak to tady asi musí vypadat během turistické špičky, ale teď jako by se po všech slehla zem.
Když se déšť trochu umoudřil vyrazili jsme směrem k Versailles kde se před námi rozprostřelo dlážděné nádvoří ohraničené zlatou hlavní branou vedoucí k zámku. Kvůli pandemii bohužel v době naší návštěvy nebylo možné zakoupit vstupenky do vnitřních prostor zámku, a tak nám královské komnaty, Zrcadlový sál a obrazové galerie zůstaly bohužel skryty, ale zahrady byly naštěstí otevřeny, a navíc zde během naší návštěvy probíhaly tzv. „The musical gardens“ během kterých se v prostorách zahrad z reproduktorů linou tóny francouzské barokní hudby (Lully, Rameau, Charpentier) a prohlídka tak díky tomu dostává přímo nadpozemský rozměr. Cena vstupu do zahrad je v případě „The musical gardens“ 8,5 EUR/os, jindy je dokonce zdarma, ale hudební dny zde v období od května do října probíhají skoro každý den. :-)
Pokud bych měla cokoliv z naší pařížské zastávky vyzdvihnout, zvítězily by jednoznačně Versailles. Když se totiž před mýma očima rozprostřel ten úchvatný pohled do rozlehlých zahrad, zůstala jsem na moment v úžasu stát a jen těžko hledala slova, která by to popsala. Versailles mě naprosto dostaly!
Po procházce Versailles a obědě v nedaleké restauraci Le Saint Claire jsme se vydali zpět do Paříže. Tentokrát jsme linkou RER C vyrazili směrem k zastávce Champ de Mars, která se nachází nejblíže od Eiffelovy věže. To nejlepší na konec :-). No spíš bych řekla to neopomenutelné na konec. Asi není možné letět do Paříže a nenavštívit Eiffelovku! Když jsem tu byla naposledy s rodiči, pamatovala jsem si, jak jsme se procházeli pod Eiffelovkou, jak jsem obdivovala její obří konstrukci a s úžasem vzpomínala, jak mě tenkrát tahle nejznámější pařížská dominanta fascinovala.
Dnes jsem měla spíš pocit, že Eiffelovka má své kouzlo, čím dál od ní člověk stojí. Nejen že už se pod ní neprojdete jako dřív, protože je obehnána bezpečnostními zátarasy a bez kontroly se k ní prostě nedostanete, okolní parčík navíc nepůsobí romanticky ani trochu, a kromě několika opravdu zvláštních individuí jsme si tu připadali jak trosečníci uprostřed pustého ostrova. Inu romanticky nepůsobilo ani okolí, a ani zblízka vyhlížející konstrukce, která byla navíc téměř celá obehnaná lešením a tmavými plachtami. Ale víte co. Pořád je to Eiffelovka! Dominanta Paříže, která věřím, díky všem těm rekonstrukcím a úpravám bude během mojí příští návštěvy Paříže zase tak krásná a boží, jak si jí pamatuju :-)!
🍣 Kde jsme se najedli?
Bouillon Racine – krásná romantická francouzská restaurace, servírující ryze francouzské menu, kde jsme si užili první posvatební večeři :-)
Rue Monsieur le Prince – byla ulice jen pár kroků od našeho ubytování, ve které se nacházela snad desítka japonských restaurací servírujících na vlas stejné menu :-D. Jejich kombinace miso polévky, salátu a sushi lodi pro dvě osoby byla fakt skvělá a vše navíc za super cenu!
