🕦 Termín: prosinec 2021
❄️️ Počasí: jasno, větrno, -20 až -16 °C
✈️ Jak jsme se sem dostali?
Tampere se stalo takovou mezistanicí během naší cesty po Finsku a jelikož jsme měli den navíc, rozhodli jsme se, že při zpáteční cestě nočním vlakem nevystoupíme v konečné destinaci Helsinky, ale o dvě hodinky dřív ve vnitrozemském Tampere.
⌚ Jak dlouho jsme tu strávili?
V Tampere jsme strávili jeden den i s přespáním v hotelu Solo Sokos Torni Tampere, který se nachází ve výškové budově hned vedle vlakového nádraží a nabízí úžasné výhledy. Tampere se dá celkem pohodlně projít během jednoho dne, pokud Vás tedy nepotká tak krutá zima, jako potkala nás. 😊 Během našeho pobytu v Tampere totiž teplota klesala až k mínus 24 stupňům a celé to podkresloval silný mrazivý vítr, který se v městě položeném uprostřed dvou obrovských ledových jezer dal možná trochu očekávat. A tak přestože během našeho severského výletu (konečně) vysvitlo slunce, naše procházka po Tampere se stala doslova bojem o přežití. 😊
🗼 Co jsme viděli?
Byla půl 6 ranní, když vlak mířící z polárního Rovaniemi ohlásil stanici Tampere. Vstávání po noci strávené na palandách nočního vlaku bylo docela kruté, ale co by člověk pro objevování nových míst neudělal, a tak o chvilku déle jsme už stáli na tmavém tamperském nádraží s vědomím, že nás čeká dlouhý mrazivý den. Check in v hotelu byl naplánovaný až na 15 hodinu a tak nám nezbývalo, než vymyslet, jak ten čas co nejlépe využít. Byla neděle 5:30 ráno a jako jediná schůdná varianta pro vyčkání do rozednění se jevil opodál stojící 24 hodin otevřený McDonald. Normálně bych o ránu stráveném v McDonaldu asi nepsala, ale co nás tam potkalo opravdu stojí za vyprávění 😊.
Už z dálky jsme viděli, že kolem této jediné svítící restaurace je nějak rušno, a čím více jsme se přibližovali, tím více získávala celá situace jasnější obrysy. Tampere se totiž evidentně tu neděli ráno probouzelo do nového dne po dosti vydařené party! Nemám tušení, co se slavilo, ale oslavy to musely být vskutku bujaré! Restaurace totiž vypadala, jako by tam právě vybuchla bomba. A to nepřeháním! Skupinka asi 20ti mladých Finů a Finek se tam válela po stolech a ti co ještě stáli na nohou pravděpodobně rozebírali, jak se ta party včera skvěle vydařila. Po stolech se kromě polonahých slečen válely kusy hamburgerových housek, salátů, všude byl kečup, majonéza a rozšlapané hranolky. V rozích a za židlemi se ukrývaly poklady, které tam zanechali nejspíš ti, kterým zřejmě posilnění v podobě ranního cheesburgeru velmi nesedlo a celou tu podívanou jsme korunovali my s pohorkami na nohou, krosnami na zádech a výrazem zcela zřejmého zděšení!
S naprosto rezignovaným výrazem jsme vycouvali z McDonaldu a loudivým krokem jsme přemýšleli, co sakra budeme v tom městě dělat? Nápad přišel záhy a byl to asi ten nejlepší plán, který jsme mohli vymyslet. Check in v hotelu Torni Tampere byl sice až od 15 hodin, ale zdálo se, že recepce je otevřená non stop. Nedokážu posoudit, co si mladý recepční pomyslel, když jsme se v 6 ráno zjevili na hotelové recepci, ale musím říct, že byl vskutku moc milý, nabídl nám zaplatit si extra snídani, a získat tak ranní azyl, alespoň do té doby, než se konečně rozednilo a mohli jsme vyrazit do města! 😊
Tampere je třetí největší město Finska rozložené mezi dvěma velkými jezery Näsi a Pyhä jež jsou prostředkem města spojeny řekou Tammerkoski. Na první pohled je znát, že město kdysi bývalo průmyslovým centrem jehož historie je spjata především s textilní výrobou. Červené cihlové budovy bývalých továren s kouřícími komíny jsou symbolem města, které je tolik odlišné od měst ve zbytku Finska. Mě se tato silně industriální atmosféra města moc líbila, a tak i navzdory silnému mrazu jsme se snažili si ji vychutnat co nejvíce. Jako první jsme se přes hlavní centrum města vydali do parku mezi dvěma tamperskými jezery, kde se nachází vyhlídková věž Pyynikki, ze které je nádherný výhled na obě jezera (vstup 2 EUR). Ve vyhlídce je navíc ukrytá maličká kavárna proslulá svými cukrovými koblihami, kde jsme se maličko zahřáli abychom vyrazili dál na prohlídku městem.
Cestou zpět centrem jsme náhodou narazili na pěknou vyhlídku Roof Walk, jež nabízí výhledy na město ze střechy cihlové budovy v blízkosti řeky Tammerkoski. Tampere je proslulé především svou muzejní scénou. Nachází se tu vyhlášené Muzeum Muminků, Špionážní muzeum nebo spoustu muzeí spjatých s historií dělnické třídy. V době naší návštěvy navíc bylo ve městě rušno i z důvodu velkého otevření nové multifunkční haly Nokia, jež je pojmenovaná po nejznámější firmě sídlící právě v Tampere.
Musím říct, že kombinace té neskutečné zimy a únavy z předchozích dní a brzkého vstávání zapříčinily, že nám už brzy odpoledne došly síly. 😊 Byl to jeden z těch dnů, co se Vám zdá prostě nekonečný. Když jsme konečně později odpoledne dorazili na hotelový pokoj, padli jsme únavou. Jen díky tomu, že jsme se ubytovali v hotelu, jehož součástí je i nejvýše položený bar ve Finsku Moro Sky, jsme našli ještě v průběhu večera zbytek sil, dojít si sem na jedno pivo. Pravdou je, že výhled z výšky 88 metrů byl opravdu nezapomenutelný a hezky tak završil náš nejmrazivější den ve Finsku.
🍣 Kde jsme se najedli?
Aloha Ramen – ty rámeny byly prostě dar z nebes 😊 Nejen, že zahřály, ale byly i tak úžasně dobré! Aloha Ramen byl jeden z nich a mohu ho stoprocentně doporučit!
Pyynikki - mini kavárna uvnitř stejnojmenné rozhledny, jež nabízí tradiční čerstvě upečené cukrové koblihy. Přesně ty, které jsou říznuté místním tureckým pepřem, jež dodává této sladké dobrotě lehce pikantní chuť.
Moro Sky bar – alkohol je obecně drahou záležitostí v celém Finsku, natož pak v 88m vysoko položeném baru s terasou. Výhled je ale nezapomenutelný a hezká je i výzdoba v podobě „síně slávy“ místních olympioniků.
Vlak – cesta zpět do Helsinek trvala necelé 2 hodinky. Vybrali jsme si pendolino, v jehož restauračním voze jsem si objednala proslulé masové kuličky s brusinkami a bramborovou kaší. Od malička to je jedno z mých nejoblíbenějších jídel, takže ochutnat je na severu bylo pro mě nutností 😊
