🕦 Termín: 5. dubna - 11. dubna 2019
☀️ Počasí: jasno, 15 °C; 🌸 sakura blooming index: plně rozkvetlé
✈️ Jak jsme se sem dostali a jak jsme zde cestovali?
Ósaka je třetím největším městem Japonska, ležícím v rozlehlém Ósackém zálivu v regionu Kansai. Právě díky své vynikající poloze je ideálním výchozím bodem pro cestování po celém regionu v jižní části ostrova Honšú.
Do Ósaky jsme cestovali na JR pass shinkansenem z Tokya. Vzdálenost mezi těmito městy je přes 500 km (zhruba jako z Prahy do Budapešti) a nejrychlejší shinkansen vás sem dopraví za něco málo přes dvě hodiny. Na trati Tokaido, jak se jmenuje nejznámější trať v Japonsku spojující největší japonská města (Tokyo – Nagoja – Kjóto – Ósaka), operuje několik shinkansenů, přičemž na ten nejrychlejší vlak Nozomi se nevztahuje JR pass, proto je důležité zvolit jinou možnost, například vlak Hikari nebo Kodama.
Cestování po Ósace není složité, avšak často může být trochu matoucí. Ve městě se nachází dvě hlavní nádraží Shin-Ósaka a JR Ósaka (metro Umeda). Na Shin-Ósace staví všechny hlavní rychlovlaky shinkansen na lince Tokaido, zatímco JR Ósaka je centrální zastávka běžných JR vlaků operujících uvnitř města. Zastávky se od sebe nachází jednu stanici vlakem, dejte si tak pozor, a před každou cestou si pečlivě zjistěte, zda váš spoj odjíždí ze zastávky Shin-Ósaka nebo JR Ósaka!
Stejně jako v Tokyu, i v Ósace, můžete k cestování využít několika společností. I v Ósace můžete částečně cestovat na JR pass, pravděpodobně Vám zde ale na rozdíl od Tokya nebude stačit, protože linka JR West Ósaka není tak rozšířená. Největší síť tvoří 9 linek Ósackého metra, které slouží jako nejpohodlnější možnost dopravy po městě. Vstupenky fungují podobně jako v Tokyu, lze koupit jak jednorázový lístek, tak neomezený jednodenní lístek Osaka One-Day EEC za 600 JPY (víkend = 116 Kč) nebo 800 JPY (všední den = 150 Kč)
⌚ Jak dlouho jsme tu strávili?
Před cestou do Japonska jsme rozmýšleli, zda se v druhé části výletu ubytovat právě v Ósace nebo v Kjótu. Obě města jsou totiž od sebe vzdálená zhruba 40 km, a to mi věřte, že cesta shinkansenem tady uteče tak rychle, že si během ní nestihnete vypít ani ranní kafe :-).
Nakonec jsme zvolili Ósaku a hlavním důvodem našeho rozhodnutí byly ceny, tedy především ceny ubytování, které se značně lišily. Zatímco ubytování v Kjótu bylo doslova závratně drahé, Ósaka nás svými velmi příznivými cenami překvapila.
Ósaka se tak stala naším domovem na 6 dní v druhé části výletu, a kromě objevování města samotného jsme odsud podnikli několik výletů do nedaleko položených měst v regionech Kansai a Chúgoku (Hirošima, Kjóto, Nara a Himeji). Musím uznat, že kdybychom se rozhodovali dnes, pravděpodobně bychom pro druhou část výletu zvolili jako výchozí bod Kjóto. Samozřejmě nejen proto, že je toho v tomto historickém městě k vidění mnohem více, ale zároveň proto, že Ósaka se stala místem, které nám bylo ze všech měst, které jsme v Japonsku navštívili, tak nějak nejméně sympatické. Níže se pokusím popsat proč, a zároveň shrnu to, co naopak za návštěvu rozhodně stojí. :-)
⌚ Kde jsme se ubytovali?
Ubytovali jsme se ve čtvrti Kitahama v hotelu WBF Kitahama. Hotel nám poskytl miniaturní, útulně vybavený pokojík bez snídaně s fajn dostupností do centra (cena 1700 Kč/ noc). Vše bylo fajn, až na asi nejšílenější zážitek, který nás potkal během čtvrté noci, kdy se přesně kolem půl druhé hodiny ranní rozhoukal pokojový alarm tak hlasitě, že jsem v první chvíli měla pocit, že snad nastal konec světa. Zároveň se z reproduktorů začal ozývat dámský hlas, oznamující nějakou zprávu, bohužel však pouze v japonštině. V tu chvíli už jsem byla skutečně přesvědčená, že přichází v Japonsku tak běžné zemětřesení, když jsme se rozespalí na chodbě hotelu od dalších návštěvníků dozvěděli, že si pouze v druhém patře nějaký šikula zapálil cigaretu, kterou alarm vyhodnotil jako hrozbu požáru, a díky svému šikovnému počínání tak vzbudil celý hotel. :-)
🗼 Co jsme viděli?
Ósaka je město, které má rozhodně co nabídnout. Mezi japonskými městy se pyšní označením gurmánské velmoci s bohatou nabídkou nočního života a zároveň se zde nachází největší zábavní park Universal Citywalk Ósaka. Pokud bych měla vyzdvihnout TOP místa, byl by to určitě ráj jídla a zábavní čtvrť Dótombori a návštěva Uvivesal studios Japan. Kromě toho jsme navštívili také jedno z největších akvárii na světě Kaiyukan, krásné rozkvetlé zahrady Ósackého hradu anebo podzemní nákupní centrum ve čtvrti Umeda.
Na druhou stranu, musím přiznat, že stejně tak, jako se nám zhruba po třech dnech pobytu začalo vybarvovat Tokyo, tak se nám po pár dnech vybarvila i Ósaka, bohužel však v opačném slova smyslu. Zatímco Tokyo nás po úvodních rozpacích naprosto dostalo a opravdu jsme si ho zamilovali, Ósaka nás rozpaků nezbavila, ba spíše naopak. Asi nejnepříjemnější zážitky jsme si „odnesli“ ze čtvrti Den Den Town, která byla opravdu plná všemožných podivínů a čumilů. Je to zvláštní, ale Ósačané na vás opravdu nepříjemně zírají. V Tokyu jsem měla naprosto odlišné pocity. Jakoby se lidé naopak báli o vás z nějakého důvodu zavadit pohledem. I proto mě nakonec vůbec nepřekvapilo, že Ósaka bývá označována jako město s nejvyšší mírou kriminality v zemi. Žije zde značné množství bezdomovců a vyskytuje se zde organizovaný zločin. Na druhou stranu se jedná stále o jedno z nejbezpečnějších měst, co do srovnání s ostatními městy stejné velikosti.
Universal Studios Japan
Hned první odpoledne po příjezdu do Ósaky jsme se vydali do Ósackého zálivu na zastávku JR Universal city (ano, zde se dá cestovat na JR pass) na návštěvu Universal studios Japan. Mým snem totiž vždy bylo navštívit Magický svět Harryho Pottera! Kromě Harryho park nabízí spoustu atrakcí navazujících na filmy jako je Spiderman, Jurský park, Terminátor nebo Super Nintendo World. Jednorázová celodenní vstupenka do celého parku stojí 7.800 JPY (cca 1.500 Kč) a vyplatí se využít na co nejdelší čas.
My jsme dorazili později odpoledne, a tak jsme mířili cíleně do Bradavic, což neříkám s nadsázkou, Universal Studios Japan má totiž svoje opravdové Bradavice, skutečný hrad v životní velikosti. Prostě nádhera. Po návštěvě Prasinek a Bradavic, létání na koštěti na naprosto reálném simulátoru a ochutnávce máslového ležáku se vracíme do Příčné ulice k prodejci hůlek Ollivanderovi, kde se chystá nějaké překvapení. A světe div se, koho pak si místní japonský Ollivander vybírá do svého představení? No ANO, koho jiného než mého muže. :-D A tak v další chvíli už Dominik sehrává scénku z prvního dílu, kdy si vybírá hůlku, která je mu předem předurčena. Celé představení končí, za hlasitého potlesku publika a když se konečně vymaníme do vedlejší místnosti v touze „rychle se vypařit“ už, už nám smělý obchodník v dlouhatánském hábitu nabízí hůlku, která si právě Dominika vybrala, za příznivých 10.000 Yenů. S úsměvem odmítáme, přičemž se s hůlkou alespoň vyfotíme. :-)
Návštěva Universal Studios byla opravdu pohlazením na duši každého fanouška Harryho Pottera, přičemž i ten nejotrlejší z nás potvrdí, že japonsky mluvící Harry, Hermiona nebo skřítek Dobby může být lehce komický, jediný, maličký šrám na kráse, celé té podívané, která rozhodně stojí za návštěvu!
Dótombori, Glico running man a Kóbe beef
Během dvou ósackých večerů jsme se vydali do nejoblíbenější noční čtvrti ve městě – Dótombori. Dótombori je vlastně říční kanál, okolo kterého se shromažďují pestré, neony prosvícené obchody, bary a restaurace, jejichž odlesky se odráží na vodní hladině a dotvářejí tak naprosto neskutečnou atmosféru. Celé té podívané pak vévodí nejznámější reklama tohoto místa – neon s běžcem Glico running man, který se stal symbolem města a jednou z nejfotografovanějších atrakcí Ósaky. Budete-li si lámat hlavu nad tím, k čemu tato reklama odkazuje, možná vás překvapí, že se jedná o cukrárenskou asijskou firmu Glico, jejímž nejznámějším produktem jsou křupavé polo-máčené tyčinky Pocky (u nás známé jako Mikado). Pocky jsou vhodným suvenýrem, který můžete zakoupit v Japonsku v několika mnohdy překvapivých příchutích a kombinacích, jako je například Sakura, Matcha nebo Saké.
Co je však naprosto zásadní během návštěvy Dótombori je návštěva místních restaurací či stánků, nabízejících ty největší delikatesy japonské kuchyně! Musím přiznat, že vše co jsme tu ochutnali bylo naprosto skvělé a opravdu maximálně jsme si pochutnali!
Z navštívených mohu skutečně doporučit podnik Chibo servírující delikatesu Okonomijaki, což jsou tlusté slané placky, plněné zelím a masem, připravované na ocelové pánvi přímo před vámi. Zpravidla tu bývá fronta, ale vyplatí se počkat!
Už jste někdy slyšeli o nejchutnějším a nejdražším mase na světě, japonském Kóbe beef? Ano, přesně tak se nazývá maso skotu Wagyu, vyprodukované na farmách v japonském městě Kóbe. Hovězí z Kobe pochází ze skotu, který je krmen tím nejlepším krmivem, jsou mu dopřávány masáže a údajně se jim podává i pivo a saké pro lepší trávení. Jde o maso, které se skutečně rozplývá na jazyku a jeho chuť je legendární. V Dótombori ho najdete téměř na každém kroku. O jeho skutečné pravosti můžeme polemizovat, ale my jsme neodolali a jeden z těch příšerně předražených mini kousků údajného kobe beef jsme si koupili. A ať už pravé či ne, masíčko to bylo neskutečné!! Na tu chuť, která se přímo rozplývá na jazyku skutečně nikdy nezapomenu!!
A co dál stojí za návštěvu?
Nedělní odpoledne jsme věnovali návštěvě Ósackého hradu, Osaka-jo, na který jsou místní obyvatelé náležitě hrdí. Pravdou je, že hrad tyčící se nad vodním příkopem uprostřed krásných rozkvetlých zahrad, byl opravdu moc hezký, nicméně jsme měli pocit, že do parku kromě nás v neděli vyrazila snad celá Ósaka :-). I z toho důvodu jsme se rozhodli projít se pouze v zahradách, do kterých se neplatí vstup a návštěvu hradu, ve kterém se nachází i sbírka umění spojeného s hradem nechat na příště.
Centrum města Umeda je oblast známá díky labyrintu podzemního nákupního centra, a protože nás v Ósace potkal jeden deštivý den, rozhodli jsme se, že to by mohla být ideální příležitost pro návštěvu. Tuto myšlenku jsme však zavrhli ihned poté, co jsme místo navštívili. Bohužel místo působilo opravdu až klaustrofobickým dojmem, nízké stropy a prazvláštní obchody nás moc neuspokojili, a tak jsme raději zaskočili na oběd do nedaleké Kaiten Sushi Ganko, restaurace, která se nachází přímo na nádraží JR Ósaka a byla to jedna z nejlepších running sushi restaurací, které jsme v Japonsku navštívili. Talířky nabízející nejrůznější druhy sushi jezdí kolem vás na jezdícím pásu a je jen na vás jaký kousek si vyberete. Cedulka s cenovkou je připojená ke každému kousku zvlášť a finální cena se pak odvíjí od počtu talířků, které si skládáte do komínku během hostiny. Zajímavostí je, že je to právě Ósaka, která aktivitu jménem running sushi vynalezla.
V Umedě se mimo jiné nachází jedna z nejznámějších budov Ósaky – Umeda Sky Building. Jedná se o kosmickou dvou věží budovu na jejímž vrcholu se nachází „vznášející se“ vyhlídková plošina, na jejíž vrchol vedou prosklené eskalátory. My jsme si tento zážitek nechali ujít, ale věřím, že určitě stojí za návštěvu. (cena 1.500 JPY / cca 300 Kč)
Akvárium Kaiyukan jsme navštívili i přesto, že nejsme zrovna velkými fanoušci akvárií a upřímně to bylo vlastně první akvárium, které jsme kdy navštívili. A tak proč nevyzkoušet zrovna jedno z těch největších na světě? Obrovské nádrže nabízely podívanou na celou plejádu podmořských živočichů v čele s žralokem oborským, největším zástupcem svého druhu a také další živočichy jako tuleně, medúzy, rejnoky, tučňáky a další. Návštěva byla fajn, ale asi to nedokážu plně docenit, a proto se mi mnohem více líbila následná procházka po impozantním Ósackém přístavu, kde se akvárium nacházelo
Zajímavosti z Ósaky:
Ve čtvrti Dótombori přímo pod ikonickým billboardem Running Mana protíná řeku most Ebisubaši, ke kterému se váže úžasný příběh místního baseballového týmu Hanshin Tigers. Tato událost je známá jako „Colonelova klebta“ (Curse of the Colonel), která měla za následek několikaleté vleklé trápení místního nejoblíbenějšího baseballového týmu Hanshin Tigers. Celý incident odstartoval v roce 1985 v rámci oslav šokujícího vítězství týmu, který byl dosud spíše outsiderem soutěže. Fanoušci byli vítězstvím tak opojení, že v den vítězství shodili z mostu do řeky poblíže stojící sochu Colonela Sanderse, kterého určitě znáte jako dědečka z plakátu na KFC. Nicméně po této nešťastné události zaznamenali Hanshin Tigers sérii porážek, která trvala dlouhých 18 let. Od té chvíle se mezi fanoušky rozneslo, že za nesnáze týmu může kletba ducha plukovníka Sanderse a jediné co může kletbu zvrátit bude vylovit sochu ze dna Dotonbori river. Během let bylo zahájeno několik výprav na dno řeky, ale žádná nebyla úspěšná až do roku 2009, kdy po tolika letech potápěči konečně našli a vytáhli plukovníkovu sochu ze dna. Colonel utrpěl sice jen lehká poranění – chyběla mu levá ruka a brýle, nicméně většina fanoušků tygrů stále věří, že kletba bude plně zlomena pouze v případě navrácení i těchto dvou zbývajících částí. Od nalezení sochy se totiž tygři sice dostali třikrát do finále Centrální ligy, ale všechna tři utkání prohráli.
